Instagram

Facebook

Máme rádi a používáme:

Lofoty - severní Norsko

Norsko - Lofoty | Ostatní | 2017-08-12
Mysleli jsme si, že loňský výlet na Island jen tak něco nepřekoná... ale naše letošní destinace k tomu má hodně blízko! V tomto roce jsme vyrazili ještě o něco víc na sever, a to rovnou 300 km za polární kruh. Vzhůru na Lofoty!

Doba pobytu:
10 dní

Stoupání / klesání:
- / -

Náročnost:

Mapa:
-

Den 1
Naše cesta začíná v Oslu, odkud se turbovrtulovým letadlem De Havilland DHC - 8 100 Series místní regionální aerolinky přesunujeme do hlavního města Lofot Svolvær. Už při příletu je z okýnka vidět spousta malých ostrůvků a typické krásně fotogenické vysoké hory, které vyrůstají strmě z oceánu.

Lofoty je souostroví v severním Norsku , které tvoří zhruba 80 ostrovů různých velikostí - ty největší jsou propojeny mosty a podvodními tunely. Ostrovy jsou omývány Golfským proudem, a tak je tu i v zimě vcelku přijatelné počasí. Na jihu Lofot dokonce údajně průměrná teplota nikdy neklesá pod bod mrazu. V létě jsou Lofoty oblíbenou destinací norských důchodců, kteří místní ostrovy brázdí ve svých karavanech.

Okolo letního slunovratu je tu možné pozorovat i tzv. půlnoční slunce, kdy se sluneční kotouč jen lehce dotkne obzoru, ale po dobu celého měsíce za něj vůbec nezapadne. My na Lofoty přijíždíme v druhé polovině července, kdy se za obzor přecejen na chvíli schová, ale skutečná tma stále nepřichází.

Po příletu vyzvedáváme na letišti malého šedého pažouta. Pro dnešek zůstáváme na ostrově Austvågøy a přesunujeme se jen do 13 km vzdáleného kempu Sandvika Fjord & Sjøhuscamping za městečkem Kabelvåg, což v minulosti byla jedna z nejstarších vikingských osad na Lofotech.

Náš kemp jsou vlastně asi dva samostatné kempy. My se pro tuto noc registrujeme v tom, který má recepci jako první po cestě a platíme 200 NOK za dvě osoby, auto a stan, což je tu za kemp nejčastější cena.

Na obloze se už od našeho příletu průběžně honí temná mračna a po chvíli se spustí vytrvalý déšť. Ještě předtím stíháme postavit stan hned u pláže, zalézáme do něj a já si vzpomínám na poznámku, kterou jsem někde četl, že kdo v Norsku během svého pobytu zažije jejich typické dlouhotrvající lijáky a bouřky, už se nikdy nevrátí. Počasí jsme pečlivě sledovali na internetu a posledních 14 dní před našem příletem tu stále jenom pršelo. Tak uvidíme...

Zajímavé je, že i když je zhruba 10 stupňů nad nulou a prší, na pláži jsou místní děti po kolena ve vodě a hrají si s nafukovacím míčem.

Den 2
Ráno se počasí nijak nelepší, přetrvává jemný deštík, a tak rušíme náš původní plán na výšlap na blízkou horu a přesunujeme se do Kabelvågu, kde doplňujeme zásoby a po cestě se zastavujeme u dřevěného Vaganského kostela, resp. Lofotské katedrály, z 19. století, která je druhou největší dřevěnou církevní stavbou v Norsku.

Déšť stále neustává, a tak se přesunujeme po hlavní lofotské silnici E10 více na západ, na ostrov Vestvågøy, kde se u vesnice Borge nachází Vikingské muzeum Lofotr. Tady byla postavena replika domu mocného náčelníka Vikingů, a to jen kousek od naleziště největšího skutečného vikingského obydlí. Dům má podobu převrácené vikingské lodi a uvnitř najdete velkou hodovní síň a několik místností s ukázkami dobových řemesel. Prohlídky se konají v několika jazycích a součástí vstupenky je i možnost svézt se na replice vikingské lodi, která kotví opodál.

V muzeu trávíme zbytek dne úspěšně schovaní před deštěm, ale když se blíží večer, přesunujeme se 10 km směrem k západnímu pobřeží do Unstadu, kde by se měl nacházet surfařský kemp. Ten skutečně nacházíme. Sice je zhruba 3x dražší než všude jinde na Lofotech, ale vybavení je na úrovni, jakou jinde nenajdete. V ceně je i zapůjčení fatbiků, s pomocí nichž se přiblížíme k blízké pláži. Tam nacházíme další kemp, tentokrát jen za 100 NOK, ale tady pro změnu není vybavení víceméně žádné - jen ten výhled na hladinu oceánu je luxusní.

Unstad je vyhlášené místo na arktické surfování - a skutečně se tu pár nadšenců v extra silných neoprenech pokouší prohánět po vlnách, které dnes ale nejsou nijak velké, takže jim to úplně moc nejde. My se vracíme do kempu a pokoušíme se usnout.

Spaní je v lofotském létě poměrně zajímavý zážitek - kromě toho, že je celou noc světlo téměř jako přes den, tak vám nad stanem neustále krouží místní hejna racků, kteří vydávají takovéto zvuky, a to tak hlasitě, jako by se vám uhnízdili přímo za hlavou.

Den 3
Ráno se nad zátokou stále drží šedá deska nízkých mraků, ale alespoň už neprší a předpověď na odpoledne zní docela optimisticky. Balíme tedy stan a přes tunel se vracíme zpátky k hlavní silnici E10. Tunely jsou tu výrazně jiné než je známe od nás - jsou méně opracované, často minimálně osvětlené a nezřídka v nich vede jen jeden úzký pruh pro jedno auto. Naštěstí jsou v pravidelných intervalech i rozšířená místa, kde se dvě auta mohou pohodlně minout. Chce to jen dávat pozor. Místní specialitou jsou i tunely podmořské, které spojují některé ostrovy.

Oklikou zpátky okolo muzea Lofotr se přesunujeme do vesničky Eggum, za kterou se na pobřeží nachází památník z druhé světové války, což jsou vlastně zbytky německého radaru.

Obloha už se začíná pomalu protrhávat, a to je ta správná chvíle vyšlápnout si na nějakou vyhlídku. Míříme tedy po E10 na jih, projíždíme skrz město Leknes a za ním u vesnice Offersøy sjíždíme na malou vedlejší silnici, kde po zhruba 500 m parkujeme u výchozího bodu stezky na vrchol hory Offersøykammen.

Klikni pro větší foto

Přebíháme přes hlavní silnici E10 a za ní se pouštíme do prudkého zalesněného kopce. Po pár stech metrech se sklon zmírňuje, stromů ubývá a už tady se otevírá nádherný výhled směrem na jih.

To ale ještě není všechno - jakmile dosahujeme vrcholu, vyráží nám dech pohled ze severního srázu - dlouhé výběžky z pobřeží se noří do oceánu, vlny omývají tenkou linku vzdálených pláží a nad tím vším se k nebi vzpínají vysoké, ostře řezané hory.

Klikni pro větší foto

Pomalu už se ale blíží večer a my bychom měli hledat místo k přespání. Podmořským tunelem přejíždíme na vedlejší ostrov Flakstadøya, kde by měly být dva kempy u krásných bělostných pláží. Bohužel jsou oba beznadějně plné a na náš dotaz, kde bychom se mohli ubytovat, jsme odkázáni na vedlejší ostrov Moskenesøy. Tam u vesnice Fredvang skutečně jeden volný kemp nacházíme. A taky krátce po registraci zjišťujeme, proč je tu ještě volno. Dokonce pak i chápeme ten velký nápis na recepci oznamující, že pokud si obratem po registraci pobyt zde rozmyslíme, vrátí nám jen polovinu zaplacených peněz. Na plochém výběžku, kde kemp leží, je totiž neskutečně větrno. Okolní stany drží jen tak tak, ale náš Jurek zvládá místní podmínky bravurně, a tak tady tu jednu noc jakžtakž přečkáváme.

Po této zkušenosti měníme v následujících dnech taktiku - namísto, abychom hledali ubytování až večer, přejedeme po checkoutu do následujícího místa pobytu, tam se hned ubytujeme a teprve až pak vyrážíme na vyhlídky a túry. Taktika se vyplácí, protože jak zjišťujeme, s blížícím se večerem už v kempech není šance najít volné místo. A čím více na jih Lofot se dostáváte, tím je situace horší. V některých kempech dokonce není možné ubytovat se se stanem, jsou určeny pouze pro velké obytné vozy.

Den 4
Od dnešního rána už na Lofotech svítí slunce a obloha je jako vymetená. To si říká o další vyhlídku. Přejíždíme tedy dál na jih ostrova Moskenesøy k městečku Reine. Nezajíždíme ale až do něj, odbočku do něj míjíme, projíždíme tunelem a za ním parkujeme na malém parkovišti, odkud už pěšky přecházíme k nástupnímu bodu stezky na jednu z nejznámějších lofotských vyhlídek Reinebringen. Parkovat by se dalo i před tunelem na malém parkovišti u odbočky do Reine, to je ale bohužel plné.

Přístup na Reinebringen je v současné době v nepříliš dobrém stavu - na cestě došlo nedávno k několika sesuvům půdy a hned na počátku stezky je upozornění od místních úřadů, že cesta nahoru není doporučena, alespoň do doby, kdy bude přístupová cesta opravena.

My se tím nenecháváme odradit a prodíráme se po úzké stezce hustým lesem nahoru. V Norsku nejsou turistické stezky často vůbec nijak značeny a my několikrát ztrácíme správný směr. Vždy se ale nakonec nějak najdeme. Pak přicházíme k luxusním kamenným schodům, které ale prozatím vedou jen pár desítek výškových metrů. Později zjišťujeme, že se jedná o oficiální rekonstrukci stezky, na kterou byli najati skuteční nepálští šerpové. Plán je takový, že tyto schody jednou povedou až na úplný vrchol vyhlídky.

Prozatím tomu tak ale není a my se musíme škrábat do opravdu extrémně prudkého kopce, jehož sklon se v horních partiích ještě zvětšuje. Jedno malé uklouznutí může znamenat nebezpečný pád do poměrně nepříjemné hloubky. Těsně pod vrcholem se nám dokonce stalo, že francouzští turisté nad námi uvolnili velký kámen, který nás jen těsně minul. Takže ano, varování na počátku stezky má svůj smysl a cesta nahoru je skutečně jen na vlastní nebezpečí.

Výhled nahoře ale veškeré trápení vynahrazuje - za tohle to stálo.

Po sestupu přejíždíme do centra městečka Reine, kde máme na dnešní noc zarezervovaný malý apartmán u přístavu. Všude okolo ční do výšky špičaté skály, do toho červené rybářské domečky, šplouchající oceán, ohlušující křik racků - prostě Norsko jako vyšité.

Den 5
Dnes máme v plánu prozkoumat okolí nejjižněji položené vesnice Lofot, nazvané krátce Å. Z Reine tedy vyrážíme po E10 na jih, po cestě rezervujeme místo na dva dny v kempu u Moskenes a krátce zastavujeme v malebné rybářské vesničce Sørvågen.

Podle pokynů v průvodci nezajíždíme až do vesnice Å, ale před ní pokračujeme do tunelu, za kterým se skrývá velké parkoviště. Ještě než si zajdeme do centra městečka, si chceme obejít přilehlé jezero Ågvatnet. Z původně zamýšlené rychlé procházky se vyklube ne úplně snadná túrčička v hustém zalesněném porostu, bahnitém břehu a po skalách nad vodou, kde jsou některé úseky zajištěny řetezem. I tady nás trochu potrápí značení, resp. neznačení stezky, která se na mnoha místech rozděluje do mnoha menších chodníčků. Tady ale naštěstí orientace není žádný problém.

U parkoviště dokonce konečně narážíme i na posledních pár sušených hlav tresek, které tu čekají na transport do Afriky a zpracování na potravinový doplněk. Jinak jsou dřevěné konstrukce na sušené tresky po celých Lofotách prázdné, evidentně už je po sezoně.

Po procházce si ještě v rychlosti prošmejdíme centrum vesnice Å, ale úplně upřímně, Reine nás zaujalo mnohem víc. Vracíme se zpátky do kempu v Moskenes a těšíme se na zítřejší plavbu lodí.

Den 6
V šestý den máme totiž v plánu omrknout vzdálenou pláž Bunes, která se nachází na severním pobřeží ostrova a musíme se k ní nejdřív přiblížit lodí. V Reine kupujeme lístek na místí lodní dopravu, která nás za zhruba 15 minut transportuje do přístavu Vindstad na vnitřní straně fjordu.

Klikni pro větší foto

Od přístavu ještě obejdeme menší záliv a pak už jen přes 100 m vysoké sedlo přicházíme k prázdné písčité pláži, která je schovaná mezi dvěma vysokými útesy.

Pak už jen zpátky k přístavu, občerstvit se v roztomilé rodinné kavárně u přístavu, kde si na chodbě domu sami naberete, co si přejete, a počkat na zpáteční loď.

Den 7
Když už jsme tady na dálném severu, nemůžeme si nechat ujít pozorování velryb. Nejlepší podmínky jsou na vedlejším soustroví Vesterålen, kam je to sice jen něco málo přes 300 km, ale na místních silnicích je maximální povolená rychlost většinou 80 km, často i 60 km, takže cesta bude hodně zdlouhavá.

Přes nekonečné vysoko se vzpínající mosty a hluboké tunely (některé podmořské mají i 6 km na délku) postupujeme na sever a abychom nestrávili úplně celý den v autě, zastavíme se občas na některé z nespočetných bělostných pláží jako například téhle u vesnice Justnes...

...anebo na této krásné vyhlídce u hory Steinetinden.

K ní z vesnice Stamsund vedou dvě stezky - my volíme tu, která vede přes hustý lesík prudce do kopce, což nebyla správná volba. Cesta není úplně prošlapaná, všude je vysoká tráva a kapradí a miliony mušek a komárů.

Klikni pro větší foto

Vhodnější cesta vede přes vedlejší vrchol, která je sice na některých místech exponovanější, ale nabízí výrazně hezčí výhledy. Tou se nakonec vracíme zpátky.

Do kempu u Andenes na samém severním cípu soustroví Vesterály přijíždíme až okolo desáté večer. Na recepci už nikdo není, ale rezervaci máme zaplacenou předem online, takže zabíráme krásné místo u pláže s výhledem, vaříme večeři v rudé záři pomalu zapadajícího slunce a okolo půlnoci sledujeme, jak se ohnivý kotouč alespoň na chvíli smočí v dalekém oceánu.

Den 8
Pozorování velryb v Andenes máme zarezervováno na 11. hodinu. Na recepci Whale Safari máme být už 2 hodiny a 15 minut předem kvůli prohlídce muzea, nicméně pohled ze stanu nenasvědčuje, že bychom dnes nějaké velryby měli vidět. Všude okolo hustá bílá mlha, dohlednost možná 10 - 20 m. No ale nevzdáváme to.

Na recepci Whale Safari nám bohužel naši předtuchu potvrzují - kapitán aktuálně výjezd nedoporučuje, ale můžeme mezitím na prohlídku do muzea. A pak se uvidí. Po prohlídce se situace stále nemění, máme počkat další hodinku a pak se znovu uvidí. Takhle se to několikrát opakuje, až v 14:45 přichází bleskový pokyn, že se můžeme nalodit. Oblékáme tedy na sebe všechno, co máme v batohu a vyrážíme na loď. Moře je občas neklidné a někteří účastníci výletu mají to štěstí okusit, co je to pořádná mořská nemoc. Posádka je ale na vše připravena a zázvorové tablety a sušenky zpravidla pomohou. A pokud ne, má místní průvodce důležitou radu - než se nakloníte přes palubu, zkontrolujte si, odkud kam fouká vítr :)

Andenes je jedno z nejlepších míst na Zemi, kde je možné pozorovat velryby takto blízko u pevniny, neboť tzv. hluboké moře se tu nachází jen 15 km od pobřeží. A to je přesně místo, jehož ekosystém vyhovuje vorvaňům, plejtvákům, kosatkám a jiným velkým rybám. Vorvaně jsme bohužel ani přes použití hydrofonu nenašli, ale narazili jsme na velké hejno kosatek, které dováděly všude okolo naší lodě.

Whale Safari Andenes poskytuje garanci, že nějaké velryby určitě uvidíte, a pokud by se to náhodou nestalo, máte nárok na další plavbu zdarma, dokud nějakou nezahlédnete. Pokud tedy zrovna nepatříte mezi ty, kteří měli štěstí na mořskou nemoc - to už vás asi ani další pokus zdarma na palubu nedostane :)

Celí promrzlí jsme rádi, že jsme na dnešek zarezervovali pokoj v místním rorbueru, což jsou typické původně rybářské dřevěné domky, které se tu po rekonstrukci používají jako ubytování pro turisty. Typické je pro ně umístění na mořském břehu, dřevěná konstrukce s podpěrnými kůly a zpravidla červené zbarvení.

Den 9-10
Pak už nás čeká jen stejná zdlouhavá cesta zpátky na Lofoty do kempu u Kabelvågu, kde přečkáváme poslední noc a další den se vracíme letadlem zpátky do Osla a do Prahy.




	Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.


	Kdo jsme \| Kontakt \| Podmínky používání	Copyright (c) 2014-2021 Vzhůru Nahoru