|
|
|
|
|
 |
VŠE / PĚŠÍ / FERRATY / MTB / S DĚTMI / OSTATNÍ |
Máme rádi a používáme: |
|
|
 |
 |
 |
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
Okolo Islandu - část #3 - sever ostrova okolo jezera MývatnIsland - sever | Ostatní | 2016-11-11Během naší cesty po Islandu jsme si několikrát říkali, že už jsme určitě to nejzajímavější z ostrova viděli a že nás nic nemůže překvapit. A pokaždé přišla další a další pecka. Ne jinak je tomu na severu - je jiný, drsnější a temnou sílu pod nohama tu doslova cítíte úplně všude. Vzhůru na sever!
Den 7 Po včerejší nekonečné cestě z jihu ostrova jsme rádi, že jsme zakotvili v kempu u jezera Mývatn, konkrétně nedaleko městečka Reykjahlíd. Na rozdíl od okolí vodopádu Dettifoss, u kterého jsme chtěli přespat původně, je tu luxusní zázemí, příjemná zeleň a možnost pořádně se najíst a okoupat. Podle informací na internetu by nás tu měla atakovat hejna dotěrných muchniček, ale teď na počátku září jsme tu téměř žádné nezaznamenali. Na západě se rozprostírá krásné jezero, ze kterého ční zhruba 50 vulkanických ostrůvků. Jihu dominuje široký černý kráter obrovské sopky. A na východě, odkud jsme přijeli, stoupá k nebi několik mohutných sloupů páry z termálních pramenů.  Dnes vyrážíme kousek zpátky na východ, odkud jsme přijeli, a hned za městem zastavujeme u kouřícího termálního jezera, které by někoho mohlo zlákat k horké koupeli. Tabule ale varují, že taková koupel by mohla být horká až příliš. To je ostatně charakteristické pro celou tuto vulkanicky aktivní oblast - na turisticky frekventovaných místech jsou sice vyznačené bezpečné zóny, ale mnohde stačí sejít trochu z cesty a můžete se probořit třeba do bahenní sopky o teplotě varu.  Klikni pro větší foto  Prozatím jen míjíme kouřící bahenní sopky po pravé straně a odbočku k sopce Krafla po straně levé a pokračujeme zpět po Ring road stále na východ až k odbočce na silnici 862 k směrem Dettifossu. Ten už zdáli poznáváme podle vodní tříště vznášející se vysoko do vzduchu. U něj však neodbočujeme na parkoviště jako včera, ale pokračujeme rovně na sever. Z pohodlné asfaltky vedoucí nekonečným černým lávovým polem se stává úzká a děravá cesta, na které se jen stěží vyhnou dvě protijedoucí auta. 
 Po zhruba 20 km neustálého houpání po nekvalitní cestě a brodění hlubokých kaluží přijíždíme do údolí Vesturdalur, kde se nachází malý kemp, který slouží jako základna pro spoustu pěších túr do okolí. My si z nich vybíráme alespoň krátkou procházku zvanou Hljóðaklettar, na které jsou k vidění obrovské čedičové skály, obsahující kamenné formace nejroztodivnějších tvarů. 
 Obcházíme zprava tzv. Trola (Tröllið) a pokračujeme úzkou cestou mezi skalami.  Po pár minutách přícházíme ke skalnatému oblouku Kirkjan (Kostel), který tu vytváří dokonalou jeskyni, ve které se alespoň na chvíli skrýváme před deštěm.  Následuje přesun autem dál na sever ke kaňonu Ásbyrgi, což je 3,5 km dlouhá a až 1 km široká propadlina. Ta vznikla díky dávným záplavám - před několika tisíci lety uvolnila erupce sopky pod ledovcem teplo, které rozpustilo ohromné množství ledu a proudící masa vody vytvořila toto neuvěřitelné dílo. Uprostřed kaňonu se tyčí 25 m vysoký skalnatý ostrov Eyjan, který mu tak z leteckého pohledu dodává tvar koňské podkovy. Zadní část dna propadliny je vyplněná na islandské poměry docela rozlehlým lesíkem.  Po návratu z kaňonu zjišťujeme, že se nám z podvozku auta ozývá podivný zvuk. Spodní kryt motoru nevydržel opakované otřesy na místních F-roads, jednoduše se uvolnil a nyní ho už nějakou dobu taháme po vozovce. Autopůjčovna nás v tom nechává samotné, protože poškození kol a podvozku není zahrnuto v pojištění, a tak voláme pro pomoc servis z nedalekého Húsavíku, do kterého si děláme neplánovanou zajížďku. Zpátky k jezeru Mývatn se pak vracíme po kvalitnější silnici č. 87.  A protože do setmění zbývá ještě nějaký čas, zajíždíme do oblasti Námafjall Hverir, která leží jen kousek od našeho kempu přes oranžově zbarvený kopec Námafjall. Procházíme se mezi vařícími bahenními sopkami šedé barvy, syčícími fumaroly a snažíme se nedýchat - sirný zápach je tu neskutečný. 
 Přesunujeme se do poloprázdného kempu, kde na wifi zkoumáme, stejně jako každou noc, jestli by dnes mohly být příhodné podmínky pro sledování polární záře. Zatažená obloha tomu moc nenasvědčuje, ale předpověď nočních teplot pod bodem mrazu dává nějakou naději na vyčištění oblohy. Natáčíme budíka na půlnoc a na každou následující půlhodinu.  Po prvních několika zvoněních budíku přichází zklamání, ale o půl třetí oblaka mizí a přes celou oblohu se vykreslí naprosto jasná pomalu se vlnící zelená polární záře. Kvůli této chvíli jsme zvolili takto pozdní termín na konci turistické sezóny. Doposud nám v noci vždy pršelo anebo bylo zataženo, dnes se nám ale konečně poštěstilo a jeden z hlavních cílů našeho výletu byl splněn.  Den 8 Mohutný vodopád Dettifoss působí jako magnet. Už jsme se u něj sice jednou zastavili při našem večerním příjezdu na sever ostrova, ale stále nás láká prohlédnout si jej i za plného denního světla.  Ještě jednou tedy parkujeme na rozhlehlém parkovišti u vodopádu a za chvíli nás už vítá asi nejvýraznější duha, jakou jsme kdy viděli. Jen kousek od Detifossu je jeho bráška Selfoss. Ten je ale asi lepší si prohlédnout z druhé strany kaňonu, což by znamenalo další zajížďku několik desítek kilometrů.  Vracíme se k Reykjahlíðu a před ním odbočujeme doprava. Míjíme obrovskou geotermální elektrárnu, která sbírá teplo z okolních termálních pramenů, a jedeme dál až k parkovišti na kopci nad elektrárnou. Tady nás překvapuje spousta čínských turistů, kteří si na svoje čisté zánovní tenisky zpravidla bílé barvy nasazují igelitové návleky. Brzy pochopíme proč.  Od parkoviště vede cestička s nádhernými výhledy okolo celého kráteru Vití (Peklo). Ta je ale pokrytá silnou vrstvou mazlavého hnědého bahna, proti kterému ani návleky nic nezmůžou a většina čínských turistů se po prvních krocích vrací zpátky do autobusu. Krátery se jménem Vití jsou na Islandu celkem dva - jeden ve vnitrozemí u sopky Asjka, druhý tady, v blízkosti sopky Krafla. Kráter je zaplavený akvamarínovou vodou a je vděčným cílem fotografů - jedna strana kráteru je jimi a jejich stativy doslova obsypaná.  Jen pár set metrů od Vití se nachází další parkoviště, odkud vede pěší stezka rozlehlým lávovým polem sopky Krafla. Ta naposled vybuchla relativně nedávno, jen před několika desítkami let, a v blízké budoucnosti je očekávána její další erupce. Oblast křižuje několik stezek a člověk se tu může procházet po ztvrdlé lávě z několika různých erupcí. Pronikající pára z podzemí stále ohřívá povrch lávového pole a člověk má pocit, že se země pod ním co nevidět otevře. 
 Různá barva jednotlivých lávových proudů z různých období je hezky vidět při pohledu z vrcholu hory.  Před dalším výšlapem se vracíme zpátky do kempu a pochutnáváme si na zdejší pochoutce - pizze s pstruhem. Zajímavý to zážitek, ale opakovat to asi nemusíme. Sopečných kráterů ještě stále nemáme dost a od příjezdu sem na sever nás láká dokonalý kruhový tvar sopky Hverfjall, na kterou z kempu koukáme celou dobu.  Podle mapy vede k horní části kráteru pěší stezka. Přiblížíme se tedy ke spodní části autem a pěšky vyběhneme na 463 m vysokou hranu kopce. Odtud se nám otevírá úžasný pohled dovnitř obrovského kulatého, zhruba 1 km širokého, kráteru, který je pokrytý vrstvou černého kamení.  Jen malý kousek od Hverfjallu se nachází jeskyně Grjótagjá, uvnitř které se skrývá termální jezero. Dříve se v něm bylo možné i koupat, ale po erupcích v letech 1975 a 1984 došlo ke zvýšení teploty vody na 50 °C a koupel již není možná.  Po celém dni jsme už docela utahaní, a tak jen v rychlosti prolítneme neobvyklé lávové útvary Dimmuborgir a těšíme se na hlavní hřeb dnešního večera...  Tím je návštěva termálních lázní Jarðböðin, což je menší a o něco levnější sestřička známé Modré laguny. Postupně tu střídáme všechny bazény různé teploty, konečně se řádně nahříváme a užíváme si výhledů na okolní sopky, které se jen tak neomrzí.  Okolo Mývatnu by se našla ještě spousta dalších zajímavostí na prozkoumání, určitě by třeba stálo za to vyrazit dál do vnitrozemí k sopce Askja. Ale termín našeho odletu se blíží a my bychom se měli pomalu vracet na západ ostrova. Takže po koupeli přejíždíme do městečka Laugar, kde už nás čeká měkká postel a vyhřátý pokoj v penzionu. A co bude následovat v posledním čtvrtém díle naší cesty okolo Islandu? Náš pobyt na Islandu se krátí, ale ještě stihneme zahlédnout neživé příšery na severním pobřeží, živé tuleně tamtéž, navštívíme hlavní město a smočíme palce u nohou v kouzelném přírodním termálním koupališti uprostřed islandských kopců.
 Stáhnout mapu v PDF
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||
|
|||
 |
Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách. | |
|
 |
|||
|
Kdo jsme | Kontakt | Podmínky používání | Copyright (c) 2014-2021 Vzhůru Nahoru | |
