Instagram

Facebook

Máme rádi a používáme:

Na Sněžku v zimě (1603 m)

Česko - Krkonoše | Pěší | 2017-03-12
Zářez na střeše Rakouska už máme, ale nejvyšší hora Česka nám tu ještě chybí. Na Sněžku je možné dostat se snadno a rychle díky nově zrekonstruované lanovce přímo z Pece pod Sněžkou. My si ale chceme užít celý víkend, a tak si Sněžku vyjdeme celou pěšky a ještě si výšlap rozdělíme na dva dny s přespáním na Luční boudě. A aby to nebylo tak úplně jednoduché, vydáme se na ni v zimě. Vzhůru na horu!

Z Brna vyrážíme autem v sobotu ráno a příliš nespěcháme, dnes nás čeká pouze výstup na Luční boudu, který by neměl zabrat víc než pár hodin čistého času. Vrchol si necháme až na zítra. Po cestě v Hradci ještě doplňujeme části výstroje a mírně po poledni už parkujeme na parkovišti kousek od kabinkové lanovky v Peci pod Sněžkou. V sobotním poledni se tu volné místo hledá jen horko těžko, ale máme štěstí a jedno se tu pro nás ještě najde.

Délka:
18 km

Stoupání / klesání:
1234 m / 1234 m

Náročnost:

GPS trasa:
GPX

Den 1
Auto tedy necháváme na parkovišti, scházíme kousek zpátky dolů do centra Pece a odtud zase po široké asfaltové silnici hezky do kopce k okraji lesa. Tady už se na cestě objevuje sníh. Je krásné skorojarní počasí, sníh na cestě je docela hluboký a rozbředlý, a tak část výpravy nasazuje sněžnice. Ale dá se jít i bez nich. Teplota výrazně nad nulou, skoro až litujeme, že s sebou taháme tolik teplého oblečení. Míjí nás i několik skialpinistů, kteří mají podobný cíl jako my. Nahoru stoupáme po cestě, která je na zimní mapě vyznačená jako strojově upravovaná lyžařská magistrála. V létě je využívaná i jako cyklostezka.

Zanedlouho se před námi objevují Richtrovy boudy. Zastávku tady využíváme k menšímu obědu, během kterého pozorujeme účastníky lavinového kurzu, který se tu shodou okolností zrovna koná.

Pokračujeme dál po široké lesní cestě nahoru. Shora se na nás v pravidelných intervalech řítí běžkaři, jejichž výraz v očích je vždy stejný - hrůza, děs a smrt. Zatímco zespoda nás průběžně míjí rolba vezoucí nahoru o něco línější klienty horských chat.

To už se ale dostáváme nad úroveň lesa k chatě Výrovka, odkud se začínají otevírat nádherné výhledy na okolní kopce. Množství běžkařů se tu násobně zvyšuje, míhají se všemi směry a jejich výraz ve tváři se průběžně mění z "tohle fakt nepřežiju" na "tenhle kopec fakt nevyjedu", podle toho, kterým směrem se ubírají.

Na Výrovce se nezastavujeme a pokračujeme doprava směrem k Luční boudě. Na rozcestí volíme nejvýše položenou trasu směrem na Luční pláň, na kterou už se běžkaři neodváží a raději volí trasy o něco níže. Užíváme si poloprázdnou cestu a výhledů na druhou stranu kopce směrem k Luční hoře. Tady potkáváme jen pár skialpinistů a o kousek níž se někdo snaží ne úplně úspěšně o snowkiting.

Po pravé straně za Studniční horou začíná vykukovat Sněžka a my už se blížíme k rozcestí u Kapličky - památníku obětem hor.

Luční bouda už je na dohled a slunce pomalu zapadá za obzor. Napravo se ještě naposled pokocháme výhledem na Sněžku (ten se nám zítra už bohužel nenaskytne) a nalevo vidíme až na Sněžné jámy, okolo kterých jsme si vyšlápli v létě.

Ubytování v Luční boudě nás překvapuje - tak velký pokoj jsme na horské chatě, resp. hotelu, rozhodně nečekali. První dojem tedy veskrze dobrý. Ten je ale záhy vykompenzovaný nepříliš přívětivým personálem v restauraci. Holt, pokud zákazník nemá kam jinam utéct, je tu personálu, zdá se, jen na obtíž.

Den 2
Původně krásné jarní počasí se přes noc vrací zpátky do drsné zimy a my se ráno probouzíme do chladné bílé mlhy. Teď jsme naopak za teplé oblečení rádi a máme na sobě všechno, co jsme včera v batohu nesli nahoru. Na Sněžce hlásí silný vítr až 90 km/h, kvůli kterému z druhé strany nejezdí lanovka až na vrchol. To je pro nás vlastně dobrá zpráva - nahoře bude alespoň o to méně turistů.

Vyrážíme tedy do bílé nicoty - tam někam, kde by asi měla být Sněžka. Na cestě leží silná vrstva tvrdého sněhu se zledovatělou krustou, takže namísto sněžnic nasazujeme nesmeky. Okolo vidíme i pár jedinců, kteří nasazují rovnou mačky.

Z bílého mléka vystupují tmavé obrysy osamělých stromů, všude ticho a klid a jen občas okolo nás prosviští temná tichá postava běžkaře. Výhledy nulové, ale atmosféra zimních hor dokonalá.

Přicházíme k polské hranici a po ní dál ke Slezské boudě, odkud vede cesta nahoru už ve výrazně vyšším sklonu, pro jistotu ohraničená řetězovým zábradlím.

Tady se vítr zvedá ještě víc, sníh z cesty je hodně vyfoukaný a nahoru už se jde po jedné souvislé vrstvě ledu. Po cestě potkáváme několik nešťastníků, kteří se na cestu vydali bez nesmeků nebo maček a teď vlají v poryvech silného větru na řetězovém zábradlí. Později je nakonec všechny potkáváme nahoře, takže evidentně i tak se dá.

Z mlhy se vynořuje trojice obludných disků polské meteorologické stanice a restaurace, což znamená, že jsme právě dosáhli vrcholu Sněžky (1603 m).

Před vichřicí o síle 90 km/h se ukrýváme do vyhřáté České poštovny. Ještě před tím sundáváme nesmeky a zjišťujeme, že i těch pár kroků k poštovně není na ledu žádná legrace.

Horká čokoláda v poštovně má blahodárný účinek na celkovou atmosféru a navíc se na západní straně začíná mlha mírně protrhávat. Lanovka kvůli větru nejezdí, takže opět nasazujeme nesmeky a stezkou pod lanovkou sestupujeme dolů k směrem k prostřední stanici lanovky.

Z prostřední stanice do Pece už kabinky jezdí. My máme ale ještě dostatek času, a tak se rozhodujeme, že si kopec sejdeme přes Růžohorky až dolů.

Pod Růžohorkama narážíme na varovnou ceduli, ale ta nás vzhledem k tomu, že jsme celý dnešní den strávili na ledu, nezastaví a pokračujeme úzkou lesní pěšinou dolů po zelené značce.

Těsně před spodní stanicí lanovky se ze zelené odpojujeme na žlutou a po ní pohodlně přicházíme k našemu autu na parkovišti. Tam kde včera bylo narváno auto na autě, je dnes téměř liduprázdno.

Co nás čeká dál? Že by u sousedů Gerlach? :)

Odkaz na mapy.cz




	Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.


	Kdo jsme \| Kontakt \| Podmínky používání	Copyright (c) 2014-2021 Vzhůru Nahoru